»Máte pravdu, mijnheer. Bude pro nás všecky nejlépe, jestliže se zatmíme, jakmile se odtud dostaneme. Až vám řeknu, že můžete jíti, tedy sestupujte pokud možná majestátně a odcházejte aniž byste, jak to bohům přísluší, přítomným jediný pohled věnoval.«
»A venku sedneme si do nosítek?« tázal se Turnerstick. »Ne, to ne! Dozvěděli by se, že patříme k sobě, neboť rozumí se samo sebou, že vás budou pozorovat. Půjdete z chrámu vpravo, potom vlevo do první ulice, zahnete poznovu napravo, tak že vás odtud nebudou moci viděti, a počkáte tam na nás. Pospíšíme rychle za vámi anebo, uznáme-li to za vhodnější, pošleme za vámi dvoje nosítka, do nichž rychle vstoupíte, aby vás donesli domů.«
Mao-sse naslouchal této rozmluvě s napjatou pozorností. Tichý úsměv pohrával kolem jeho rtů, když se teď obrátil k Liang-ssimu: »Nuže, zodpověděli Lamové mé otázky?«
»Ano.«
»A kde můžeme je zase spatřiti?«
»Okamžitě nevědí, kam se odtud odeberou. Přijdou sem však každodenně a při této příležitosti řeknou Tasse-ovi, kde rozbili svůj stan. Od něho můžeš se to dozvěděti.«
Mandarin přisvědčoval mu přívětivě-lstivě a pravil: »Snad mi dovolí svatí Lamové, abych jim vykázal byt, který odpovídá jejich vysokému postavení?«
»S díky vyslechnou tvou nabídku, ale nepoužijí jí.«
»Proč by tak neučinili?«
