»Protože ti nepatří.«
»A«, pokračoval mandarin hlasem ještě důraznějším, »kterak se smíš opovážiti tykati mi?«
»Protože mi také tykáš.«
»Já jsem Kuan-fu a Moa-sse!« (doktor péra).
»Můžeš tvrditi, že nejsem to též?«
»Kterak můžeš býti Kuang-fu, když nenosíš příslušný oděv?«
»Kdo složil nějaký slib, má odložiti všecky odznaky své hodnosti, dokud slibu nesplní.«
Liang-ssi pustil se do odvážné hry; ale když už jednou začal, musil ji sehráti do konce. Mandarin prohlížel si ho nedůvěřivými pohledy a řekl potom mírnějším tonem: »Slib? Jaký pak?«
»Jsi kněz, jemuž to mohu svěřiti?«
»Ne. Ponechej si to pro sebe. Odkud přicházíš?«
»Z Tsching-tu v provincii Sze-tschuen.«
»To je daleko odtud!«
»Můj slib mi velí, abych šel do Kuang-tsch’eu-fu a třikrát denně navštívil tento dům sta nebeských pánů. Můj domov leží vysoko na hranici pouště a tak přišel jsem do Tibetu a naučil se řeči této země. Když jsem se nacházel zde v chrámě, slyšel jsem mnoho lidí hovořiti a potom hlas, který mluvil tibetsky. I přišel jsem sem, abych viděl, kdo je to. Neučinil jsem nic nepravého a ty mluvíš se mnou, jako bych byl nějaký zločinec.«
»O čem jsi právě vyjednával s těmito lidmi?«
»Ptal jsem se jich, jakým způsobem a právě sem
