své na místo, kde se měla slavnost odbývati. Spatřili místa obsazena a úžasem zůstali státi. A když byli bonzy za nimi jdoucími ku předu vytlačeni, postavili nosítka a ukázali na bohy, kteří se byli zatím vrátili.
Bylo to možné! Sestoupili snad nebeští bohové, aby odškodnili klášter za loupež, a usadili se nyní na osiřelých místech? Zbožné Buddhisty projel mrazivý pocit hrůzy. Netroufali si ku předu a byli od následujících přece jenom pořád dále tlačeni, tak že se octli zcela na blízku oběma zázračným postavám.
Lidé uvnitř chrámu šeptali venku stojícím zprávu o zázraku. Každý chtěl to viděti, a tak nastalo šoupání a strkání, jemuž učinili bonzové, kteří do chrámu náleželi, konec tím, že zamkli dvéře, což stalo se arci jenom způsobem násilným.
Nyní nacházeli se v chrámu jenom policisté, vrchní kněží, bonzové a mnozí mandarini, kteří v průvodě kráčeli bezprostředně za nosítky. Venku umlkla hudba; potlačované mručení dralo se sem jako tichý hukot; ale uvnitř panovalo ještě slavnostní ticho.
Potom šeptali si kněží tiché poznámky. Konali poradu, co by měli činiti. Potom předstoupil Ta-sse (představený) chrámu před oba bohy, uklonil se před nimi hluboce a tázal se: »Schui ni-men, thian-tse — kdo jste, vy synové nebes?«
Nedostalo se mu odpovědi.
»Hi-wei iü-tsi — proč jste zde?« pokračoval dále.
Bohové neráčili odpovědíti. Žádný pohyb nenasvědčoval, že by se radovali z pozemského bytí. Jenom
