Když přišli domů, vyzval mandarin Methusalema, aby ho následoval. Dovedl jej do světnice, jež zdála se býti studovnou a pracovnou úředníkovou. Tam ho vyzval, aby si sedl naproti němu. Jeho obličej byl vážný, ba dokonce slavnostní.
»Než se odebereme k Tsau-sanu (večeře, doslovně: rýže večerní. Tsche-san — ranní rýže, snídaně), pravil, »musím vám něco sděliti. Donutil jste mne, abych vám byl vděčen, ale připravil jste mne téměř o úřad, majetek i život. Nebuďte nikdy více tak neprozřetelný jako dnes!«
»Promiňte!« prosil student. »Zrovna jsem myslil, že jednám velice opatrně.«
»Naopak! Měl jste mi všecko upřímně sděliti.«
»To jsem chtěl také!«
»Ale neučinil jste tak!«
»Protože jste nebyl doma a já přece jednati musil. Kdybych byl čekal na váš návrat, byl by se zdařil úklad Wing-kanův.«
»Byl bych přece našel prostředky, abych ho polapil a Hu-tsina zachránil. Než, co se stalo nedá se změniti. Doufám, že ti tři zločinci setrvají na svých výpovědích. V tomto případě nemůže se vám a mně ničeho státi. Napadne-li jim však, aby řekli pravdu, tu budete do věci zapleten a také mně hrozí veliké nebezpečí, jelikož jste mým hostem a já jsem za vás zodpověděn, dokonce i svým životem. Kdyby se mělo státi poslednější, tu je nutný nejrychlejší útěk a pro tento případ chci vám dáti Kuan (průvodní list), který je podepsán nejvyšším úřadem, podle zákona vysta-
