Já to mám býti, jenž jsem bohy uloupil, já, jenž jsem pravověrný a nejhorlivější přívrženec velikého a svatého náboženství? Jaké to obvinění! Mohu dokázati, že jsem od rána až dotud neopustil svůj krám, svůj byt.«
»To můžeš dokázati, ano; tys však pověřil dva muže tímto úkolem, kteří ti přinesli potom uloupené bohy!«
»Já? Nejctihodnější pane, nevím o tom ničeho!«
»Nelži! Tys dal bohy do své zahrady zahrabati!«
»Kdo to řekl? Kdo to chce tvrditi?«
»Wing-kan, tvůj soused, který všecko viděl a nyní stojí před tebou jako žalobník.«
»Tento? Můj pokorný obdiv vaší vysoké hodnosti odvažuje se vám říci, že tento muž je jak známo mým nepřítelem. On si vymyslil tuto báchorku, aby mne přivedl do škody.«
»Není to báchorka, nýbrž pravda. Chceš zapírati, žes byl za nastalé temnoty ve své zahradě?«
»Ne; to nezapírám.«
»Vidíš, že tě ihned předvedu! Cos tam zahrabával?«
»Nic, co bych věděl, nic!«
»Nemluvil jsi se dvěma muži, kteří ti přinesli oba bohy v nosítkách?«
»Ne.«
