obvazů. Jenom palce smí podržeti svou polohu, nevyvinuje se však také přirozeně, protože celá noha a tedy také palce trpí velice tímto ukrutným zacházením. Prsty a přede vším jiným nehty u nohou zarůstají do masa chodidla, což způsobuje zdlouhavé podebraniny a ovšem také nesmírné bolesti.
Takové ubohé dítě nenaučí se nikdy choditi, nýbrž jenom kulhati, spokojí se však rádo vším tím, jenom aby mohlo býti tak šťastno a mělo — krásnou nohu. Tato noha skládá se jen z paty pod střed chodidla násilně vtlačené a z palce. Pantoflíček, do něhož je palec obut, není ovšem větší než pantoflíček loutky; za to tím nestvůrnější je ostatní část nohy, již však nespatříme, protože ji zakrývá dlouhé roucho.
Obtížná, bolestivá chůze není beze vlivu na tělo i ducha. Na obém spočívá něco zmrzačeného. Člověk, který nemůže choditi a půvabně, čerstvě, obratně a silně se pohybovati, je zajisté stísněné mysli nebo skleslého ducha.
Za další velikou krásu platí u Číňanů otylost. Kdo není tučný, rozhodně nemůže býti krásný. Hubená osoba je stále ošklivá.
Také v tomto ohledu byla tato dáma velice krásná. Byla malé postavy, ale měla tak objemný život, že mijnheerovi, když vešla, mimoděk uklouzlo: »Rechtvaardige hemel, is deze vrouw diek, zeer onfeilbaar dick — spravedlivé nebe, je tahle paní tlustá, zcela neomylně tlustá!«
Jestliže se mijnheer van Aardappelenbosch takhle rozjařil, tu můžeme si zajisté pomysliti, že průměr této
