»Z Pel-thian-tschu-fanu (Dům sta nebeských pánů), jenž není tak vzdálen a také není tak dobře střežen.«
»Tedy se to podařilo, aniž jste byli spozorováni?«
»Ano, ale při nejbližší obchůzce, až budou odbíjeti Hai-schi (poslední hodina = 9. hodině našeho času), musí to najisto spozorovati. Do té doby musí býti zde všecko skončeno.«
»Jak dopravíme sem bohy?«
»Podáme je nahoru a vy je sundáte dolů.«
»Dobrá, tedy rychle.«
Methusalem slyšel zřetelně otázky i odpovědi. Dva veliké předměty byly zvenčí na zeď vyzvednuty. Klenotník je uchopil a nechal je zvolna padati. Potom nařídil: »Nyní přelezte sami!«
»Ještě ne. Musíme dříve nosítka odnésti stranou, aby nebyla spozorována, kdyby snad někdo ještě tak pozdě šel kolem.«
Bylo slyšeti jejich kroky. Brzy se vrátili a přelezli zeď. Byly to dvě osoby.
»Je tu všecko v pořádku?« tázal se jeden.
»Ano.«
»Nikdo v zahradě?«
»Ne.«
»Nepřesvědčíme se dříve o tom důkladně?«
»To jsem již učinil. Dvakrát obešel jsem celou zahradu.«
