»Tedy musili by býti kněží co nejrychleji zpraveni o tom, aby dávali pozor na své bohy. Vždyť známe přece hodinu, kdy má býti loupež provedena.«
»Víte, ve kterém chrámu se nachází bůh, na nějž mají spadeno?«
»Ne.«
»O běda! A víte, kolik chrámů máme zde v Kuang-tschén-fu?«
»Ano, stodvacet.«
»To jsou jenom veliké, proslulé. Je jich více, mnohem více. Než-li dojde zpráva, o níž mluvíte, na všecka ta místa, bude loupež provedena. Také to neskytá žádné pomoci.«
Pobíhal zase po pokoji a tahal se za cop. Methusalem vrtěl sebou na židli sem a tam, třel si čelo, udělal několik důkladných bafů a řekl potom: »Tak spletitou a zamotanou jsem si tu věc arci nepředstavoval. Nevzpomněl jsem na to, že ten, na jehož pozemku se zločin stane, je v takové míře spoluzodpověden. Nesmíme připustiti, aby byl skutek proveden, protože byste potom na všechen způsob byl také potrestán. Nesmíme však také skutku zabrániti, protože je to nemožno.«
»Ano, musíte povážiti, že nastane již brzy večer. Nezbývá již času k tomu.«
»Jednak a na druhé straně by se tím nic nezlepšilo, protože by se vám nepodařilo učiniti souseda neškodným. A to se musí státi přede vším jiným, chcete-li na příště žiti v jistotě.«
