vážiti tak těžkého zločinu jako je krádež bůžka, jenom aby se pomstil. Nyní je mi to jasnější. Wing-kan bojí se vaší pomsty a mnohem více ještě pomsty vašeho tchána, T’eua. Proto chce vás učiniti neškodným.«
»A T’eua rovněž, jehož by rovněž stihl trest za můj zločin, protože je otcem mé ženy. Ani král žebráků, třebas požíval tak veliké moci, nesmí se zločinu dopustiti. Učiní-li tak, tedy propadá zákonu jako kdokoli jiný a nemůže očekávati ani milosti, ani pomoci, protože se ho zřeknou všichni jeho poddaní. Tak soudí asi můj soused, má-li se věc skutečně tak, jak povídáte.«
»Je tomu úplně tak. Abych vám to dokázal, chci vám vypravovati, jak jsem se dověděl o nabídce.«
Sdělil mu všecko. Klenotník octl se v neobyčejně nebezpečném postavení. Běhal po světnici sem a tam; házel kolem sebe rukama; trhal a rval si svůj cop. Byl to hodný a čacký muž, jemuž Methusalem věnoval plné své účastenství.
»Co mám činiti, co mám činiti?« ptal se.
»To musíte sám nejlépe věděti!«
»Mám rychle doběhnouti ke Sing-kuanovi (mandarin ve věcech trestních) a věc tu udati?«
»Ne.«
»Proč ne?«
»Protože se čin ještě nestal a vy tedy nemůžete svému sousedovi ničeho dokázati.«
»Myslíte tedy, abych klidně vyčkal, až bude bůžek v mé zahradě zahrabán?«
»Ano.«
»To je nebezpečné, neobyčejně nebezpečné.«
»Docela ne!«
