»O — můj život? T’ien-na, o nebesa! Je to možné?«
»Ano. Přišel jsem, abych vás zachránil před smrti.«
»Proč bych měl zemříti? Jste cizí lékaři? Jsem nemocen?«
»Ne. Máte býti popraven.«
»Pane, nejsem žádný zločinec!«
»To vím; stává se však také, že obžalovaní bývají nevinně odsouzeni.«
»Obžalovaní? Z čeho mne chtějí obžalovat? Co jsem spáchal?«
»Ukradl prý jste sochu boha.«
Muž zbledl a začal se chvěti. »Sochu boha!« vyrazil ze sebe. »To je zločin, jenž trestá se nejhroznější smrti!«
»Ovšem. A od této smrti chci vás zachrániti.«
»Pane, mne nemohou odsouditi, vždyť jsem nespáchal něco podobného. Ctím zákony a nejsem si vědom žádné viny, obzvláště ne tak strašlivé.«
» Ale sochu najdou u vás.«
»U — — mne? Kde?«
»V zahradě.«
»Ať jen hledají!«
»Ano, budou tam hledati a najdou-li ji, tedy jste ztracen.«
»To bych byl zajisté; vím však určitě, že nenajdou ničeho.«
