»Hu-tsin, klenotník,« zněla odpověď.
»A kdo je jeho sousedem?«
»Wing-kan, také klenotník. Nacházíme se tu v ulici Drahokamů.«
Nemohlo býti pochyby: oba dotyční klenotníci byli sousedé. Tong-tschiho, náhoda, jež nemohla býti výhodnější.
Methusalem se ani nezmínil o příčině, proč se táže. Neznal spolehlivost domovníkovu. Byl-li tento přítelem Wing-kanovým, mohl by přijíti na myšlenku, aby ho varoval.
Ze širokých vrat domovních vystoupilo několik služebníků, kteří doprovodili hosty do velikého pokoje, nad jehož dveřmi bylo napsáno slovo »Shromaždiště.«
Pokoj byl upraven po čínsku, s krásným bambusovým nábytkem a velikým korunním svícnem. Bylo tu i dlouhé zrcadlo, jež sahalo od podlahy až ke stropu.
Zde uklonil se jim domovník znovu hluboce, vítaje je na místo domácího pána, omluvil jeho nepřítomnost a nařídil potom, aby jim podali čaj.
Byl přinesen na zlatých podnosech a pil se z malinkých číšek. Příprava čaje byla tatáž jako kávy u Orientálců: Čaj hodil se do číšky a polil se vřelou vodou. Za několik okamžiků měl takové aroma a lahodnou chuť, již Evropan u vyvezených druhů ani nezná.
Potom prosil domovník hosty, aby ho následovali. Vedl je několika komnatami do veliké koupelny, v níž stálo osm van z rozličného materiálu. Dvě z nich byly z mramoru a byly od ostatních odděleny španělskou stěnou. Majordomus prohlásil, že obě tyto vany jsou určeny toliko pro pána a velitelku domu, nyní mohou však býti použity dvěma nejvznešenějšími hosty.
