Tu blížili se vážní mandarini na koních, provázeni průvodem služebnictva, kuliové s těžkými břemeny, jež by byl turecký Hammal sotva asi zmohl, osli a mezci s břemeny, vyvolavači, řemeslníci, obchodníci, putující prodavači, žebráci, vojáci a děti, jež, byli-li to hoši, poskytovali zvláštní pohled svými vážnými obličeji a sem tam se kymácejícími cůpky na holých lebkách. Tu bylo nějakého strkání, narážení a prodírání, pustého proplétání, jež zdálo se býti k nerozpletení. Tu křičelo to, hlučelo to, řvalo a vylo to a smálo se to, k tomu bušení kovářů, klapání prodavačů, zvonění stravovatelů, sekání a tlučení řezníků a sterého jiného lomozu, jež tvořily dohromady tupý hukot. Všecky stavy byly zastoupeny; také ženy bylo viděti, třebas jenom velice zřídka. Tyto náležely nižším třídám a neměly znetvořené nohy. Spatříme-li někdy ženské stvoření, jež o pevnou hůl se opírajíc se zmrzačenými koňskými nohami namáhavě tlačenicí se prodírá, tedy je to zajisté zchudlá a nyní dvojnásobně chudá a ubohá osoba, jež je nyní nouzí k chůzi donucena.
Po obou stranách otvíraly se krámy a boudy obchodníků hedvábím, obuvníků, obchodníků látkami, čepičářů a kloboučníků, vyrabitelů lakovaného zboží, obchodníků porcelánem, holičů, penězoměnců, koláčníků, klempířů, řezníků, ovocnářů a zelinářů a mnoha jiných. Namnoze byly, jako v tureckých bazarech, obchody téhož druhu sloučeny v jedné ulici. Ulice končily branami, klenutými po způsobu triumfálních oblouků, aby byl snadnější dohled. A při tom panovalo všude pološero, protože jsou ulice úzké a často bývají proti slunci nebo dešti zakryty rohožemi.
Tak to šlo ulicí Dračí, Zlatou, Klenotnickou, Hedvábnou, Peněžnickou, Tygří a Stříbrnou kolem pagody
