seng. Dovolteng mi, abych vám vzdaleng nejvřelejší díkung, a žijteng prozatím blaze. Doufám, že uslyšítang o nás brzy víceng. Přeji vám všem vespolek dobrung jitrang!«
Potom uklonil se poznovu a zmizel ve dveřích. Mezitím co obecenstvo, jež ani slova nerozumělo, vypuklo přece v radostné volání pochvaly, vešel do světnice, ve které se již nacházeli jeho společníci. Udeřil Bohumírovi, jenž stál nejblíže, na rameno, a pravil: »Nuže, rytíři z Bouillonu, co říkáte tomuto famosnímu vjezdu?«
»Že jste ho lépe viděl než já, protože jste seděl na běžítkách.«
»Skvostné, skvostné! Není-li pravda, mijnheer?«
»Opravdu, to je má řeč!« dosvědčoval tlustý. »Ano, to bylo docela jiné uvítání než včera. Dneska lítalo kolem mne samé ‚Tsching tschings.‘ Poděkoval jsem se však také co nejsrdečněji. Slyšíte to? Ti lidé jásají pořád ještě. Musím se jim skutečně ještě jednou ukázati.«
Otevřel okno, pozdravoval vějířem a vykřikl poslední, mohutné »Tsching tsching tsching« do zástupu…
