průvodu ozbrojených stráží po můstku, tu byli uvítáni výkřiky zlosti a ošklivosti. Policie měla co dělati, aby obecenstvo odvrátila od násilností.
»Bohumíre, mou dýmku!« poroučel Methusalem.
»Už ji mám!« odpověděl cídič, podávaje mu špičku. »Musíme svůj vjezd vykonati s náležitou důstojností a v obvyklém pořádku, abychom Číňanům imponovali. Dovoluji si dokonce navrhnouti, abychom zde počkali, až nám vystaví několik vítězných oblouků nebo aspoň Braniborskou bránu, neboť my jsme se snížili státi se hrdiny tohoto veleslavného dne. Není-li pravda, mijnheer?«
»Ja, het is in waarheid zoo. Wij zijn tappere veldheeren en maunen geweest — ano, je tomu skutečně tak. Byli jsme udatní vojevůdci a mužové.«
Guvernér a trestní úředníci rozloučili se s cestujícími, aby opustili loď. Potom dali se poslednější na pochod a to v pořádku již známém: vpředu pes, potom kouřící Methusalem, za ním Bohumír s dýmkou a fagottem, následován Richardem, jenž nešel tentokráte sám, nýbrž s Liang-ssim. Průvod končili Turnerstick s mijnheerem, který přehodil zase teď ovšem vyprázdněný ranec přes hlavně pušek.
Když se objevili na můstku, byli uvítáni jásavými výkřiky. Množství utvořilo špalír, kterým kráčeli majestátně, důstojně kynouce a na obě strany pozdravujíce.
Náhle zůstal Turnerstick státi.
»U sta hromů!« zvolal hlasitě. »Methusaleme, tady stojí oba ti lotři s jejich nosítky, v nichž jsem před krátkou dobou běžel! Dáme je sebrati?«
