Nyní šlo o to, aby se vypátralo, jaký účinek měly smrdící hrnce. Beadle chtěl, aby vystoupili dobrovolníci. Ale tu pravil Bohumír z Bouillonu: »Ne, sire, toho není třeba. Mám také čest v těle a nenechám si nadávati. Uváži se na provaz a vezmu své oboe s sebou. Jakmile zatroubím, vytáhnete mne zase na zlaté světlo denní. Oboe má dáti znamení, že tam dole není všecko v dobrém stavu. Kdo pil opium, ten snese jistě také ammoniak. Mijnheer, držte lano pevně!«
Uvázal si provaz kolem těla přidržel si kapesník u nosu a sestoupil s fagottem do hlubiny. Nikdo ho z toho nezrážel. Co podnikal, byl přece hrdinský čin. Bylo se mu obávati nejen plynů, nýbrž mnohem více ještě pirátů, kteří nebyli snad omámeni.
Mijnheer držel druhý konec provazu a naslouchal. Teď, opravdu, teď bylo slyšeti tam dole nevylíčitelný trilek na fagott.
»Táhněte, mijnheer, táhněte!« volal Turnerstick. »Upadl! Omdlel!«
Tlustý táhl ze všech sil.
»Het is zoo zwaar — je to tak těžké!« hekal.
»Tedy vám pomohu. Ale táhněte jen, sice se zadusí.«
Oba dva táhli strašlivě. Jejich obličeje se zardívaly pořád víc a více, ale nešťastníka nevytáhli ani o palec. Tu objevil se v otvoru nejprve fagott a potom Bohumír sám. Neměl již provaz kolem těla a tázal se nejvýš udiveně: »Ale mijnheer, proč táhnete tak strašlivě? Proč pak se namáháte tak neobyčejně?«
Tlustý pohlédl na něho udiveně, pustil provaz, sňal škotskou čepici, setřel si pot se své lysé hlavy a od pověděl: »Ik dacht, gij zijt daaraan!«
