Neuplynulo ještě ani pět minut, tu zakroužil nad jeho palubou světlý obláček a potom zaduněl výstřel.
»Nemůžeme bohužel odpovědíti,« pravil Turnerstick. »Nemáme děl nahoře; všecka vězí v bednách. Chci mu přece však ukázati, že rozumíme jeho řeči. Chopte se kormidla a držte je zrovna tak jako dosud. Ah, Angličan!«
Ukázal na válečnou loď, na níž byla nyní vytažena velkobritanská modrá vlajka; potom seběhl po schodech dolů k zadnímu stěžni, dal čínskou červenožlutou obchodní vlajku, jež na něm plápolala, spustiti dolů, svázal ji po délce dohromady a vytáhl ji zase vzhůru. Platí to za mezinárodní znamení v nouzi.
Potom vyňal svůj nůž a přeřízl obě lana u plachty, jež ihned ve vzduchu se zatřepala. Totéž učinil také u ostatních plachet. Těžké plachty bily do stěžnů, že tyto zazvučely. Když se zase vrátil ke kormidlu, řekl: »Těžká a odvážná věc! Ale za nynějšího větru to jde. Nechtěl jsem plavce zase odvázati. Podívejte se na jejich obličeje! Největší úzkost zírá jim z očí. Vědí, že pro ně nastal soudný den.«
Nyní přihnal se parník, přeplul těsně kolem, dal potom zpáteční páru a přistanul.
Veškerá stráž palubní stála u kormidla a pohlížela sem. Velitel stál na můstku a pronikavým zrakem zkoumal džunku. Ale palubní důstojník volal sem čínsky: »Dschuen ahoi! Nan-tao Schui-heu?«
»Nebesa!« pravil Turnerstick. »Má to snad býti čínsky? Ať se dá potom vycpat! Není při tom ani jediné koncovky!«
