ptal po druhém vašem jméně, ačkoliv je to vlastně nezdvořilost?«
»Rád! Děkuji vám za svou svobodu; kterak mohl bych vám zazlívati k vůli této otázce! Mé druhé jméno jest ‚Fuik-ku‘, což značí, ‚Příčinu štěstí‘. Rodiče byli až dotud bezdětní; proto dali mně, svému prvorozenému, toto jméno, aby naznačili, že jsou nyní šťastni.«
»Jaké to setkání! Není-li pravda, vaše matka slula Hao-ken, líbezná ústa?«
»Ano. Odkud to víte?«
»Měl jste ještě jednoho bratra a dvě sestry. První slul Yin-Tsian, Dobrota nebes, a obě poslední Méi-pao Krásná postava, a Sim-ming, Světlo srdce?«
Číňan uskočil na krok a zvolal: »Pane, co slyším! Vy znáte jména mých příbuzných!«
»Ještě více! Není-li pravda, váš otec jmenuje se Ye-kin-li?«
»Ano, ano! Kdo vám řekl toto jméno?« Tu položil mu Degenfeld ruku na rameno a odpověděl: »Řekněte mi nejdříve, jste-li dosti silen, abyste zcela nepřipraven vyslechl pro vás vysoce důležitou a překvapující novinku.«
»Je smutná?«
»Ne, potěšující.«
»Nuže, k tomu jsem dosti silen. Zvuk štěstí slýcháme vždy rádi.«
»Tázal jste se, od koho jsem ta jména slyšel, i odpovídám vám: Od vašeho otce.«
»O d — — je to pravda, je to pravda?«
»Ano. On je to, jemuž jsem dal své Kong-Kheon,
