Číňan s úžasem pohlížel na mladíka a ptal se ho: »Jak? Co? Vy znáte pána?«
»Ovšem! Vždyť je to můj ujec!«
»Tedy jste … tedy jste obdržel jeho dopis?«
»Ano. Víte o tom dopise?«
»Všecko! Vždyť jsem jej sám přinesl do Kantonu našemu agentovi.«
»Vy sám, vy sám!«
»Ano, a nyní chtěl jsem navštívit! tohoto agenta, abych se ho z rozkazu svého principala zeptal, došla-li snad nějaká odpověď! Při tom upadl jsem mezi piráty.«
»Já sám jsem odpovědí. Na místo, abych psal, ihned jsem sám odcestoval. Strýc Methusalem zde neučinil to jinak. Chtěli jsme k agentovi do Kantonu, abychom se vyptali, jakého dopravního prostředku máme použíti.«
»Methusalem? Také strýc?« tázal se Číňan. »Toho jména jsem dosud neslyšel.«
»Je velice řídké,« odpověděl červenomodrý směje se. »Pokud svět stojí, jmenoval se tak kromě mne toliko jediný a ten je nyní bohužel konečně mrtev. Kdo by byl však mohl na něco podobného pomysliti, když jste potají klepal na dvéře! Nuže ať přede mnou ještě někdo pochybuje, že dnes nedějí se již zázraky. Rozumí se, že vás vítáme co nejsrdečněji. Nenacházíme se sice tou dobou v příjemném postavení, najdeme však již prostředky a cesty, abychom se z něho vyprostili a potom vydáme se ihned do Hu-nan, nebo správněji do Ho-tsing-ting. Jmenuje se tak přece ono místo?«
»Ano, pane.«
