»Ne. Lucerny byly shasnuty. Nehoří ani jediná, aby nás potkávající lodi nespatřily nebo dokonce na nás nevolaly.«
»Hm! Kde je Ho-tschang?«
»Ten spí. Ostatní důstojníci také. Jenom To-kung stojí vzadu u kormidla«.
»A námořníci?«
»Jsou toliko tři stráže na palubě. Všichni ostatní odpočívají, protože s nastávajícím dnem bude mnoho práce«.
»Nespatří vás tyto stráže?«
»Ne. Jedna stojí nahoře, ta nemůže mne tady viděti. Druhá stojí u zadního stěžně; její zraky nedosahují až sem. A třetí spí u prostředního stěžně. Na všechen způsob spějí obě ostatní také«.
»Zvláštní! Což cítí se před námi tak bezpečnými, že nepostaví ani stráž přede dvéře?«
»Nikdo sem nechtěl, protože střílíte. Zatarasili vaše dveře tak, že nemůžete otevříti«.
»A tu nás vyzýváte, abychom vás vpustili? Odporujete si«.
»Ne, vždyť mohu odejmouti bambusové podpěry, jimiž jsou dveře zataraseny. Smíte mi důvěřovati«.
»Tak! Co pak chcete vlastně od nás?«
»Chtěl jsem vás prositi o pomoc, neboť já sám, samojediný jsem příliš sláb, abych dosáhl zase svobody«.
»Vždyť jsme právě tak zajati jako vy!«
»Zajisté! Ale po tom, co jsem o vás slyšel, máte do-
