Richard se rozpřáhl a dal mu žádaný políček a to s takovou chutí, že zasažený skutečně ihned se svalil. Vyskočil však okamžitě zase, sáhl si na tvář a zvolal; »Aby tě kozel vzal, hochu! Tak důkladně jsem to nemyslil. Neškodí to však. Mnoho pomůže mnoho, řekl sedlák skočil do postele a probořil se. Teď je mi lépe. Nyní pověz rychle, co se stalo?«
Richard podal mu stručnou zprávu. Methusalem přistoupil k oknu a dívali se ven, šel potom ke dveřím, aby prohlédl jejich poškození a řekl pak: »Richarde, zde je má ruka! Tys moudrý a také udatný hoch a zachránil jsi nám život. Vždyť jenom ještě krátkou dobu, až budu míti svou hlavu zase úplně v moci. Jakmile bych pitoměl, dáš mi zase políček; to pomůže; cítím to. Nemáme teď jiného prostředku. Podívám se nejdříve na pušky a nabiji znovu ručnice tlustého. Nespusť dveří s očí. Nabiji svou pušku a dám ti ji. Jakmile spatříš, že někdo zvenčí papír odstraňuje, pošleš okamžitě kulku na dotyčné místo.«
Vsunul dvě patrony do zadovky a dal ji hochovi. Právě když se to stalo, obrátil se pes s kňučením k oknu. Červenomodrý vrhl pohled v tuto stranu, ihned vytrhl Richardovi pušku z ruky a namířil.
Bylo viděti teprve nohy a potom tělo nějakého muže, jenž se tam objevil. Patrně spustili ho s paluby po provaze.
»Teď chtějí to zkusiti odtamtud; v tom má jim však býti zabráněno,« šeptal student.
Teď, kde toho bylo třeba, stál bez kolísání. Opium nemělo již nad ním moci. »Chceš ho zastřeliti?« tázal se Richard.
