Nyní vzcházelo mu tušení, jež bylo ještě mnohem horší než první jeho domněnka: Číňané nebyli poctiví lidé; snad byla »Královna vody« dokonce loupeživou džunkou. Přimíchali Evropanům opia do Sam-chu;, aby je uspali a potom vyloupili a zabili.
Při této myšlénce probudila se veškerá odhodlanost hochova. Pokusil se ještě jednou probuditi Methusalema nebo některého jiného ze spánku lomcováním, leč marně.
»Oni spějí dále,« řekl. »Snad probudí se teprve za den. Jenom já a pes jsme čilí. Budeme kajuty hájiti. Tito lotři mají se přesvědčiti, že německý gymnasista se jich nebojí. Není-li pravda, statečný chlapíku?«
Pohladil psa po krásné, dlouhé srsti; tento pohlížel na něho jasnýma očima, vrtěl radostně ohonem, otočil hlavu ke dveřím a zakňučel tiše, z hluboká, jakoby chtěl říci: »Vím již! Neboj se však, neboť já jsem zde!«
Potom přinesl Richard z kouta pušky svých společníků a prohlédl je. Nebyl střelcem; nevěděl, jsou-li zadovky nabity a byl by jich také nedovedl nabíti; avšak konstrukce obou pušek mijnheerových byla tak jednoduchá, že snadno jich mohl použíti. Otevřel kohoutky a poznal dle zápalek, že jsou hlavně nabity. Ostatně byly tu také revolvery, s jejichž konstrukcí byl úplně obeznámen. Vyňal je z kapes spících a měl nyní pohromadě celý arsenál, s nímž mohl dle svého náhledu kajutu po delší dobu hájiti.
Netrvalo to také příliš dlouho, kdy dostalo se mu příležitosti, aby odvahu svou dokázal. Pes naslouchal, šel ke dveřím, očichal je a začal kňučeti. Musil se někdo venku nacházeti.
