Nevzal je ani potom, i když mu je Methusalem sám podával. Nedůvěra psova byla šťastnou náhodou rovněž tak veliká jako neprozřetelnost jeho pánů. Později pokusil se domnělý Malajec ještě jednou přiměti ho k pozření otráveného kusu masa, leč se stejným neúspěchem. Naděje Číňanů, usmrtiti tímto způsobem psa, ukázala se tedy marnou.
Tím více se namáhali, aby hosty k pití přiměli, a to podařilo se jim ovšem mnohem lépe. Jenom v tom se mýlili, když se domnívali, že jim velice snadno notnou opičku způsobí. Tyto čtyři osoby zůstaly přes značné množství, jehož požily, úplně střízlivé.
Naproti tomu objevily se u Číňanů velice záhy účinky Sam-chu. Syn říše středu není vůbec s to, aby snesl silné lihové nápoje a tak pozoroval Ho-tschang, že silná kořalka z rýže jeví u něho účinky, jichž si nikterak nepřál. Chování jeho kamarádů prozrazovalo, že také oni začínali býti nachmeleni. Tomu musilo býti zabráněno, jelikož by s opilými lidmi plán svůj provésti nemohl. Dal tedy sobě a jim nalíti slabého čaje do číšek, což nemohli hosté zpozorovati, protože tento nálev měl téměř právě takovou barvu jako Sam-chu.
Než tato lest neměla dlouhého trvání. Methusalem měl ke svým hostitelům, aby jim svůj dík vyslovil, krátkou řeč a vyzval potom Ho-tschanga, aby s ním vypil číšku na přátelství, to jest, se vzájemně zavěšenými pažemi. Vsunul levou paži pod pravou paži Číňanovu. Při tom musila číška Číňanova tak blízko kolem nosu červenomodrého, že spozoroval tento vůni čaje. Sáhl ihned po číšce, vyňal ji z ruky Číňanovy a ochutnal obsah.
»Čaj! Brrrr!« zvolal. »Styďte se přece! Dobře
