tlustý, sahaje rukama na své břicho. »Jsem churav, jsem churav!«
»Jste churav? Nemocen? Co pak vám schází?«
»Mám vřed v žaludku.«
»Vřed v žaludku? Hm!«
»A nával v játrech. Co praví váš slovník o játrech?«
»Váš nával v játrech nebude zajisté tak důležitý, aby nás donutil vzíti na potaz lékařský slovník. Nechme tudíž vařenou kravskou kůži klidně odpočívati a jezme dále. Tu přichází nové jídlo. To jsou mořští raci, jak se zdá.«
Ihned vyjasnil se zase obličej tlustého.
»Mořští raci?« zvolal. »Chvála bohu, ty jím!«
Vzal si největšího hummra, jenž byl; předložen a jak se zdálo radostí z tohoto »mořského raka« zapomněl úplně na »vřed« a »nával«.
Po tomto chodu byly ještě vařené ryby jako poslední číslo jídelního lístku. Nebylo tedy příliš mnoho jídel. Hostitelům šlo více o pití než o jídlo, neboť mezi každým chodem byly číšky dvakráte naplněny Sam-chu, a protože Ho-tschang svoji vždycky rychle vypil, musili ostatní následovati a hosté také totéž učiniti. Tento Sam-chu je, dobře upraven, lehce opojný, araku podobný nápoj, jejž, jak se zdá, Číňané velice milují, jelikož jej pijí po číškách.
Námořnické hrdlo Turnerstickovo bylo prolito mnohým silným rumem a tuhým grogem a mijnheer van Aardappelenbosch požil tolik borovičky, že Sam-chu nemohl jim zajisté uškoditi.
