Turnerstick nechtěl si ani velikou lžicí ústa natrhnouti, ani neměl tolik obratnosti, aby použil k tomu Kwei-tze. Udělal tedy krátký proces a vypil polévku z talíře, což mu přivodilo utajené opovržlivé pohledy Číňanů. Ale ti tři ostatní dokázali to, tuto cizokrajnou omáčku pomocí tyčinek až do poslední kapky vyloviti.
»Jemné, neobyčejně jemné!« mínil kapitán, mlaskaje jazykem.
»Ano, skutečně!« přisvědčoval tlustý vesele. »Neobyčejně nádherné!«
»Bylo to skutečně tak nádherné, tak výborné?« ptal se ho Methusalem.
»Zajisté, výtečné!«
»A víte, co jste vlastně jedl?«
»To se rozumí!« vpadl do řeči Turnerstick. »Hnízda salangan!«
»Nesmysl! Ti chlapi by nás častovali indickými ptačími hnízdy! To by jim, i kdyby nějaká měli, ani nenapadlo.«
»Nuže, co to bylo tedy?«
»Hovězí kůže, jemně rozřezaná a na huspeninu uvařená. To dá omáčku, jež se oné z ptačích hnízd nápadně podobá.«
»U sta hromů! Kdyby tomu tak bylo! Což v Číně požívají se také kůže volů a krav?«
»Na všechen způsob. Platí to dokonce za výborné jídlo.«
»O můj Bože, o můj stvořiteli!« naříkal tu ihned
