a tak popustili konečně hlavami vrtíce, že dnes tu byl jednou výjimečně skutečný duch. Methusalem pozoroval je z povzdálí. Uhodl z jejich pohybů předmět a obsah jejich rozmluvy. Nyní přišli k nim, aby se zeptali, jaký dojem učinil Kong-pit na něho a jeho společníky. Byli přesvědčeni, že cizincům neobyčejně imponovali. Degenfeld byl by jim své mínění tak rád upřímně sdělil, ale tím byl by se ihned o všechnu přízeň připravil, neboť mrav velí Číňanovi, aby byl v každém případě zdvořilý a nedovoluje mu žádné výminky z tohoto pravidla. Proto zatajil červenomodrý svou nevěru, ale zodpověděl otázky pokud možno s největší lhostejností. Tomu podivili se tak, že se Ho-tschang otázal: »Což neuvedla vás přítomnost ducha ve zmatek?«
»Ne. Jak by to bylo možno ?«
»Duch je přece vyšší bytost než člověk.«
»To povídáte vy; vy mi však zajisté dovolíte býti jiného mínění.«
»Smíme toto mínění zvěděti?«
»Ano. Která je nejvyšší pozemská bytost?«
»Člověk.«
»Z čeho se skládá?«
»Z těla a duše.«
»Docela správně.«
»Bylo by tělo samotné také člověkem?«
»Ne.«
»Nebo duch sám?«
»Také ne.«
»Jestliže tedy ani tělo samo ani duch sám nejsou hodni člověkem se nazývati, tedy stojí jejich sjednocení, člověk, vysoko nad oběma. Kterak mohla by
