osm rovně velikých dílů. Zase byly lampy zastřeny, tenkráte na delší dobu, neboť i duch potřebuje více času, aby pojedl kousek koláče, než aby vypil doušek kořalky.
Když byly potom lucerny zase odkryty, užasli všichni. Duch nespokojil se jenom osminou koláče, nýbrž snědl celý koláč. Sestoupil patrně s příliš dalekých výšin, že měl tak veliký hlad. Největší úžas jevil kněz sám. Jeho oči upíraly se polekaně na talíř, na němž ležel koláč. Nevěděl, co si má mysliti. Div mu leknutím cop na hlavě nevstal. Myslil, že provede hokus pokus. Což by byli skutečně duchové? Nebyl by kong-pit žádný podvod? Což by na zdánlivě prázdné židli seděl skutečně nějaký duch, jenž za tak krátkou dobu ostatních sedm osmin pozřel? Neboť jednu osminu vzal kněz za nastalé temnoty.
Jeho vystupování bylo odtud poněkud jistější než před tím. Hlavní otázky byly zodpověděly a nyní bylo dovoleno námořníkům, aby se obrátili na ducha o různé vysvětlení. Tito pověrčiví lidé hojně toho použili. To bylo milé důstojníkům, protože výroky orakula nabývaly nad těmito ztěžka povolanými lidmi jakési moci.
Duch dával také nyní tak výborné odpovědi, že ho kněz prosil, aby jim prokázal čest ještě doušek kořalky spolknouti. Jakmile byly lucerny zatemněny, plížil se podvodný zaklínač duchů, aby po džbánu sáhl a důkladný doušek učinil. Ale jak se ulekl, když ruka jeho našla místo prázdné, na němž právě ještě stál. Skoro byl by hlasitě vzkřikl. Byl tu přece jenom duch, který jedl koláče a pil Sam-chu. Jaký to triumf, kdyby se to mohlo lidem ukázati! Jaký to pohled, spatřiti džbán ve vzduchu se vznášející, aniž je možno pijícího viděti. Dal ihned rozkaz, aby byly rohože s lamp odstraněny.
