sedí vznešenější po levici, tedy bylo božství na příslušnou židli postaveno, kdežto dosud ještě prázdná židle na pravo byla určena pro očekávaného ducha. Nyní vyňal kněz žlutý, popsaný papír a přečetl obsah jeho nahlas. Tento zněl: »Při pravili jsme tento večer Sam-chu a jiné dary a žádáme našeho mocného patrona, aby nám zavolal vševědoucího ducha, jemuž bychom mohli své otázky předložiti. Uvítáme jej tamo na lodních schodech.«
Spálil papír a hodil popel do vzduchu. Nyní nastala několik minut trvající přestávka čekání, neboť musil přece býti poskytnut patronovi čas, aby našel vhodného ducha. V této přestávce přikryl kněz modlu šátkem, aby naznačil, že se božství moře vydalo na »hledání« ducha a je tudíž nepřítomno.
Potom odstranil šátek. Socha stála na svém místě; božství vrátilo se tedy zpět a přivedlo tedy na všechen způsob nějakého ducha, který čekal nyní dole u lodních schodů. Proto pokynul kněz Ho-tschangovi a To-kungovi, aby ho přivedli.
Oba důstojníci šli ke schodům a vyzvali ducha hlasitými zdvořilými slovy, aby šel nahoru a posadil se u nich. Dle vší pravděpodobnosti vyhověl tomuto pozvání, neboť přivedli jej mezi sebou, ustavičně se mu klaníce. Kněz přijal ho rovněž uctivými poklonami a vyzval jej co nejuctivěji, aby zaujal místo na židli proň připravené.
Tato scena byla tak podivná, že Němci byli sotva s to, aby smích potlačili. Jak se samo sebou rozumí byl duch neviditelný a proto vyjímaly se poklony a slova k němu promluvená tak neobyčejně komicky.
