»Také já vím, že zde není žádný učitel téhož jména ustanoven. Nepochybně že adresát umřel a — ah! Heureka! Snad je má domácí jeho vdovou! Svěřte mi dopis na několik okamžiků, milý příteli! Pojedu tryskem nahoru a přinesu vám potom zprávu zvláštním vlakem.«
Odspěchal do domu. Pes a cídič zůstali s ním státi. Oba nebyli na tento náhlý výbuch svého pána připraveni. Novofundlanďan skočil rychle stranou; ale sluha byl méně duchapřítomný. »Methusalem« uchopil během rozmluvy rouru dýmky a nyní vstrčil při odchodu špičku téže zase do úst. Kdyby byl sluha ihned za ním skočil, byl by zabránil následujícímu neštěstí, ale takhle váhal okamžik, gumová roura se napjala a tím byla mu vodní dýmka z ruky vytržena. Aby ji zachránil, chtěl po ní sáhnouti, ale dal tím jejímu pádu takový směr, že padla na novofundlanďana a potom na zem se svalila, kde nádržka na vodu na kousky se rozbila. Hlavička vysypala svůj žhavý obsah na hlavu psovu; ostatní část byla spěchajícím studentem až do polou schodů stržena. Potom spozoroval tento, že za ním není všecko v pořádku. Zůstal státi a obrátil se.
Tu spatřil, že má jenom rouru v ruce. Pes vyl hlasitě, neboť jeho srst na hlavě začala doutnati, a sluha upadl přes něj a ležel s oboe na zemi. Při tom stál Číňan, spráskl ruce dohromady a volal ustrašen: »O Nievu-nievu-nievu! Chi-tchin! Chi-nievu!«
To všecko činilo tak žertovný dojem, že student nepomyslil ani na ztrátu drahé dýmky, nýbrž směje se volal se schodů: »Ale, Bohumíre z Bouillonu, co’s to udělal!«
Cídič »Methusalemův« byl totiž z příčin, o nichž se později zmíníme, ode všech studentů nazýván »Bo-
