„Přivádím dceru svého přítele,“ hovořil hned na prahu, „ona ti ukáže ghoddu. Ale cídič dýmek nechť se odvrátí; neboť oko jeho nesmí spadnouti na místo truchlivosti krásy.“
Hospodář se přikrčil do svého koutka, obrátiv se k nám zády.
Bytost ženská projevila pohyb nějaký mezi hlavou a hrudí. Její ruce odsunuly dvojnásobný závoj docela maličko, takže povstala skulina, ve které se objevil předmět „truchlivosti“ krásy.
O, běda! Nebyl tam nádorek či nádoreček, ale skutečný nádor! Docela zralý! Kdož by byl této „dceři přítelově“ zazlíval, že by se ho byla ráda zbavila!
Vztáhnuv zvolna ruku, podrobil jsem nádor šetrné prohlídce a potěšilo mne vskutku, když jsem seznal, že se nejedná o žádnou zduřeninu gelalinosní, nýbrž o zcela prostou „struma cystica“. Mohl jsem pomoci ihned — bylo třeba jen nádor otevříti a odstraniti hnis a pak ovšem čistiti doma.
„Provedl’s to rychle, effendi! Myslíš, že můžeš pomoci?“
„Ano a mám docela po ruce velmi dobrou pomůcku zde, doma. Přinesu ji, abych místo truchlivosti potřel. Poněkud to zabolí, ale ne mnoho. Bude-li dcera přítele tvého statečně držeti, bude se její hrdlo za nedlouho rovnati labutímu.“
„Bude držeti — slibuji ti to! Vždyť se nejmilejší žena prorokova také nechvěla, když jí byl rozříznut bolavý prst.“
Odebral jsem se do své komůrky, aby nikdo neviděl, že jsem se ozbroiil svým ostrým perořízkem a vsunul jsem jej do pravé dlaně; vrátiv se, držel jsem levici tak, jakobych měl v hrsti mast nějakou. Pacientka byla nucena opříti se o zeď; říznuv, obrátil jsem se a řekl svému hospodáři:
„Můžeš se obrátiti; jsem hotov.“
„Jakže? Hotov?“ žasnul žebrák, „ona tedy — —?“
„Může jíti domů.“
„Dáš jí masť?“
„Ne, Pohleď na mou ruku. Neléčil jsem mastí, nýbrž nožem. Rozevřel jsem ghoddu.“
„Allah! Jsi vrahem!“
„Ano, neboť jsem zavraždil ghoddu. Dcera přítelova bude si
