mu bylo právě šest měsíců). Čtyřicet datlí sušených pohltí, aniž škytne, o, Allah, o, Muhamad!
Omar ben Sadek (také můj průvodce) ožení se s krásnou Sahamou, kterou neznám, dcerou hadžiho Šukara éš šamajin ben Mudal Hahuram ibn Sadek Vesilok éš šá mar, bohatou a sličnou dívkou.
Allah tobě daruj krásné počasí a dobrou povětrnost, neboť Omar ben Sadek má dobrý stan a milování hodnou tchyni. Hřebec Rích (vraník, jehož jsem mu svěřil v opatrování) pozdravuje tě oddaně a zdvořile.
Proto se také brzy ožeň! Allah tě ochraňuj před zlými ženami! Buď vždy spokojen a nemumlej! Miluji tě a zapomeň na pečeť; nemám ani pečetítka ani vosku pečetního.
Buď vždy cnosten a vystříhej se hříchů a zločinů! Na jaře se dostav! Buď vždy střídmým a skromným, dávej přednost jiným a prchej před ožralstvím, neboť tě pozdravuje
plný úcty a ctihodné oddanosti, pokory a zbožňovánítvůj poctivý a věrný přítel, ochránce a otec rodinyhadži Halef Omar ben hadži Abul Abbas ibn hadži Davud al Gossarach.“
Vybízel mne tedy tímto slohovým cvičením, abych se vystříhal hříchu, zločinu a opilství, ač k tomu neměl ani nejslabšího důvodu. Ale to již bylo jeho mravem a zvykem a byť jsem nechtěl, zasmál jsem se vesele při četbě jeho řádků.
Pozvánce, abych přišel na jaře, mohl jsem vyhověti teprve za dva roky, když jsem se potloukal v poříčí horního Tigrisu. Čeho jsem tam zažil s hadžim Halefem, o tom jsem se již tu a tam zmínil a zde budiž vylíčena další událost, která začala v Basoře a končila v arabské poušti, kam jsem vůbec putovati nehodlal.
Vlastně jsem měl v úmyslu, plaviti se s Basory do Abušéru v Persii a odtud navštíviti slavný Šíras. Basora jest postavena v horké, bahnité a tedy velmi nezdravé krajině, kde se vlévá do Eufratu Tigris, který jest zván Šat el Arab.
Nechtěli jsme se zde dlouho pozdržeti, abychom zdraví svého neohrozili. Pravím-li „my“, tedy tím buďtež vyrozumívání já a hadži Halef Omar, pak Omar ben Sadek a dva Arabové haddedinští, kteří mne provázeli od posledního pastviště haddedinského na kelleku
