mínků spletenou žílu a přetáhnul chlapa dvakrát, třikrát, čtyřikrát křížem krážem přes hlavu.
Šejk chtěl vykřiknouti, ale k tomu se již nedostal, neboť jsem ho srazil k zemi a rozhrnul oponu stanovou, na místě dveří užívanou.
Vskutku! Venku stálo nejméně sto ozbrojenců mužů a výrostků, připravených k usmrcení a roztrhání hanobitelů „svaté“ silnice a za nimi seskupilo se ženské plemeno všeho věku.
Chtěl jsem se vyšvihnouti na koně, skokem přemetnouti se přes tyto hlupáky a proraziti jejich řady, ale úskočný hadži Halef mne popadl a odtáhl, načež se rozkřiknul, prve než došlo na nějaký projev zbrklého fanatismu náboženského:
„Cože vám vlezlo do hlav, vy pravověrní Moslemínové a stateční válečníci z Mavija? My přece náležíme k Handhalům a náš šejk, Abd el Birr nás vyslal, abychom zdejšímu starostovi oznámili, že nevěřící psové, na které číháte, za nedlouho přijedou. Opustili jste své úkryty předčasně! Každým okamžikem mohou džaurové se objeviti a jestliže vás uzří takto shromážděné, uprchnou vám! Honem se skryjte, dokud je čas! Rychle, rychle, jinak vám utekou!“
A aby je omámil dokonale a své lži zjednal důraz, uskočil zase do stanu a — já za ním. Šejk se dosud válel v mrákotách na zemí. Vyhlédnuvše několika trhlinami, viděli jsme, kterak zmámený dav rychle se rozprchává.
Chytrácký hadži, zjistiv váhu svého úspěchu, zachechtal se do pěstí a pravil:
„Vidíš-li, jak to pomohlo, sidi? Snad bys byl dvacet či třicet těchto hlupců skolil svými pěstmi, ale před břitkostí mého jazyka prchají všichni, všichni — a bylo jich třikrát třicet a ještě snad třicet, nepočítaje ženy. — Hamdulillah! Již zalezl i poslední! A teď ven odsud a na koně!“
Venku nebylo ani živé duše, ale sotvaže jsme vysedli, vyrazilo několik lidí do té chvíle za dlouhou, nízkou chatrčí ukrytých. Poznal jsem Abda el Birr a jeho tři Handhaly.
„Byli jste oklamáni, zrazeni, podvedeni!“ řval vztekle, „vzhůru, hlupáci! Za nimi! Skolte je, sic vám utekou!“
Halef mohl ho zastřeliti, ale neučinil toho. Maje dosud v ruce
