Vyhověl jsem mu a vzdálil se s ním na nějaký krok od ležení.
Vůkol bylo hluboké ticho, v brzku však přerušily je podivné zvuky, které mně rovněž byly nepovědomy. Z hrdla zvířecího naprosto nemohly vycházeti a když se opakovaly po několikáté, řekl jsem:
„Podivno! Není-li to hlásek naříkajícího dítěte, pak věru nevím, komu bych jej přisoudil. Ani šakal, ani fenek — a hyena již docela ne. Přibližujme se zvolna, ale se zbraní v ruce!“
Kráčeli jsme tiše a čím dále jsme kráčeli, tím zřetelnějšími byly zvuky; později jsme již rozeznávali dvě slabiky, totiž „zar“ a „ka“ a tyto slabiky mohly jen z hrdla dětského vycházeti.
„Zarka“ jest však femininum arabského slova „asrak“, což znamená „modrý“ a jednalo se tedy zde o jméno ženské, buď matky nebo chůvy.
Ale dítě aby bylo samo v noci na poušti? Nemožno! Zcela jistě byli při něm lidé dospělí a bylo nám tedy třeba svrchované opatrnosti, neboť to mohla pro nás býti také nepřátelská past.
Plížili jsme se tedy stále blíž a blíž, až konečně viděli jsme, žasnouce, docela malé dítě. Leželo v písku úplně opuštěno a vůkol nebylo živé duše!
Všecko okolí jsem prošel opatrně, obávaje se stále úskoku nějakého, ale nepozoroval jsem praničeho.
Zabrala mně obchůzka tato drahně času a když jsem se k Omarovi vrátil, divil jsem se nemálo nad výjevem, jenž se mi naskytl. Omar seděl na zemi a měl dítě v náručí. Dítě ovinulo svými raménky jeho šiji a spalo.
Omar kladl prst na ústa — nachýlil jsem se k němu.
„Tiše, sidi, aby se neprobudil! Usnul. Můžeme se vrátiti, ale tiše, zcela tiše,“ šeptal a povstával zvolna, aby dítě otřesem neprobudil.
Pak je nesl opatrně do našeho ležení, kde usedl na své místo a setrval po celou noc v úplné nehybnosti — on, drsný beduin, jehož jsem viděl rozcitlivělého jedině vůči jeho mladé ženě!
Připadla totiž na mne poslední hlídka a byl jsem tedy svěd-
