„Jizvy však také mohly povstati zraněním.“
„Nesoudím tak z jejich zevnějšku a naopak jsem přesvědčen, že byly uměle a zúmyslně provedeny.“
„Pak by bylo třeba věděti, měli-li chlapi, kteří byli s ním, také takové jizvy.“
„Mhm! To ovšem nemohu říci, neboť nevím.“
„Přece jsi je viděl a s nimi se rval“
„Viděl, ale jen okamžik a za krátké urputné rvačky byli jsme zastření hustými kotouči prachu.“
„Snad si toho všimli Haddedinové, kteří tě provázeli.“
„Smím odejíti, abych se jich otázal?“
„Dovolíš-li, učiním tak sám.“
Šejk vyšel z komnaty a vrátiv se za krátko, pravil:
„Jeho společníci měli rovněž také takové jizvy, které jsou tedy znamením kmenovým. Dvě jizvy rovnoběžné, těsně vedle sebe od pravé strany k levé kosmo přes čelo — mhm! — takové mají některé oddíly kmene tamimského.“
„Kde jsou bydliště těchto kmenů?“ tázal jsem se.
„Zrovna při karavanové cestě, směřující odsud do Mekky,“ odpověděl šejk.
„Mohl bys podrobněji označiti krajinu?“
„Leč bych věděl, ku které větvi kmene tamimského padouchové tito náleželi, kteří zneužili mého poctivého jména. Ale za to je stihne odplata, přisám Allah! Taková hanebnost dá se smýti jen krví, velkým množstvím krve. Já je naučím! Připojím se k vojsku, které proti nim vyšleš.“
Mutessarif, na něhož poslední věta byla řízena, pokrčil rameny a prohlásil:
„Mé plnomocenství nevztahuje se dále, než k el Hufeir, kde jsou hranice Iraku, ale beni Tamim bydlí za těmito hranicemi. Dám však přivésti kupce, u něhož byl onen zdánlivý šejk.“
Na to byl vyslán policejní vojín, aby muže toho přivedl. Byli jsme však zrovna tam, kde dříve.
Zvěděli jsme totiž, že kupec znal pravého šejka Abda el kahir zrovna tak, jako já. Uvěřil zkrátka jeho lživému tvrzení. Loupežník
