― dobrý tvaroh s otrubami smíchaný ― jen jednou si zobla než ji odehnali a už potom po celý den si pomlaskávala, to že je pochoutka!
Hned prý by chtěla být kachňátkem k vůli tomu dobrému papání ― a ty nerozumné, malé kachničky utekou z domova a kdož ví, kde se toulají!
„Inu, nemají maminky,“ povídala holubička, „a to je vždy dětem zle!“
Mnoho si o kachňátkách všecka zviřátka povídala ― hádala sem ― hádala tam, co se s nimi stalo, ale pravdy žádný neuhodl. Kde pak by jim také bylo napadlo, že kachňátka šla hledat maminku ― ano, maminku, svoji maminku!
A jak jim to napadlo? Inu tak. Včera odpoledne po svačině šla kachňátka přes dvůr a tu se na ně obořil cizí malý psík ― přišel tam s hochem, který přinesl hospodyni houby. Proháněl je chudinky po dvoře a snad by je byl zakousl, kdyby byla neutekla a nevklouzla pod laťovým plotem do zahrádky. Tam potkala kuřátka a řekla jim: „Nechoďte do dvora, je tam pejsek!“
Ale kuřátka řekla: „My se nebojíme, maminka nás nedá!“
Kachňátka se podívala na sebe, zakývala hlavičkami a řekla smutně: „My nemáme maminky!“
Opravdu, kachničky neměly maminky!
Před několika nedělemi hospodyně vložila do kukaně kachní vejce, kvočna je vyseděla a jakmile se z vajec kachňátka vyklubala, dala je hospodyně do košíčku pod kamna, aby jim bylo teplo a při-
