blinský r. 1766 a hamburský 1790), a její veliký účinek nejen na literaturu anglickou, ale i na písemnictví jiných národů, především Němců.
Ponechávaje si zmíniti se o tom níže, spěchám, bych letmo načrtl ohromnou a pilnou práci, jež od té doby vykonána k sebrání, a pokud bylo ještě možno, neporušenému podání a zachování těchto skvostných památek staré lidové poesie.
Od Percyho, který má nehynoucí zásluhu, že zpěvy ty vyrval zapomenutí a obrátil na ně pozornost všeho vzdělaného světa, který však, jsa synem své doby a nad to ještě jako básník přívržencem klassicismu, neměl a nemohl míti pravého pochopení toho, co jest lidové, a který mimo to, nejsa filologem, nestaral se příliš o správnost svého textu, pokročeno záhy dále.
Shora vypočtené i jiné vady sbírky jeho záhy poznány; zvláště ostře vytknul je J. Ritson, který sám r. 1783 vydal sbírku anglických zpěvů (»A Select Collection of English Songs with their Original Airs and an Historical Essay On the Origin and Progress of National Song«) připojiv k ní nejen původní nápěvy, ale i důkladné pojednání o vzniku lidových písní; a vydav mimo to ještě tři jiné a to r. 1787, 1791 a 1795.
V letech 1802—1803 uveřejnil pak Walter Scott ve 3 svazcích své známé »Minstrelesy of the Scottish Border«, kde dílem dle rukopisu, hlavně však dle ústního podání otiskl pečlivě a pokud možno věrně veliký počet ballad, sebra-
