191
Částka XXX. 72. Nařízení ode dne 1. června 1895.
Soud rozhodčí nechť se skládá ze tří mužských členů obce náboženské majících passivní právo volební, kteří nesmějí býti se žádnou ze sporných stran v poměru služebném anebo v poměru příbuzenském či švakrovském až do 4. stupně.
Kdo chce vystoupiti jakožto žalobce, ať oznámí odpůrci rozsudího, kterého zvolil, a to, že tento volbu přijal. Odpůrce má pak druhého rozsudího, jehož zvolil, a to, že tento volbu přijal, do 30 dnův ode dne, kdy mu byl prvý rozsudí ohlášen, žalobci oznámiti.
Opomine-li žalovaný tak učiniti, jest žalobce oprávněn, také druhého rozsudího jmenovati. Oba rozsudí zvolí společně předsedu, a neshodnou-li se o něm, rozhodne mezi oběma navrženými los.
§ 103.
Z výroku soudu rozhodčího není dalšího právního prostředku.
XIV. oddíl.
O vykonávání úřední moci sluhy náboženskými a jinými organy obce náboženské.
§ 104.
Úřední moci, již má rabín proti ostatním sluhům náboženským anebo jiným organům obce náboženské, může býti použito pouze proti příslušníkům israelitské společnosti náboženské a nikdy k tomu účelu, aby zamezeno bylo, vyhověti zákonům a úředním nařízením, anebo volně vykonávati práva státních občanů.
Zevnějšího donucení nesmí se při vykonávání této úřední moci vůbec použiti.
XV. oddíl.
O řízení při změnách stanov.
§ 105.
O změnách těchto stanov může se usnésti toliko sesílené představenstvo obce náboženské a sice za přítomnosti nejméně tří čtvrtin veškerých členů svých většinou dvou třetin hlasů přítomných, i jest po tom opatřiti si zákonem předepsané úřední schválení státního úřadu.
Změny takové nabudou platnosti teprvé státním schválením.
