Tato stránka byla zkontrolována
Dva věky.
Jdu uličkami, v kterých vždy se stmívá,
jak úzké jsou a jak s nich stáří kývá,
pod zámkem a pod dómem s hrdou věží,
kde naše sláva, stará sláva leží.
Řad nízkých domů, šedý palác tady,
je zamlklý jak opuštěné hrady,
blíž portálu se modlí žebrák slepý,
a na erb hnízdo vlaštovka si lepí.
Arkýře, brány, podloubí tu stmělá,
a do náměstí obrácená děla.
Jak ticho, jak vzduch ze zahrad jde vonný!
A tichem duní svatovítské zvony.
