Věrné přátelství po celý život udržoval s velebným opatem Guntherem až do jeho smrti 1883. (Nar. 26 prosince 1815, přišel do Rajhradu 1. září 1839, stal se 22.listopadu 1854 opatem a zemřel 6. dubna 1883.) A tento byl jeho důvěrníkem i rádcem v důležitých záležitostech jeho životních osudů. Když v roce 1880 u příležitosti jubilea řádu benediktinského byl vydán po veliké námaze spis: „Scriptores Ordinis S. Benedicti 1750 - 1880“, našel v něm také Dudík poprvé z pera spisovatele této životopisné skicy pečlivého životopisce, jemuž byl také osobně rádcem a pomocníkem. Na tuto publikaci se též odvoláváme v životopisných údajích dále uváděných.
František Sal. Dudík se narodil 29. ledna 1815 v městě Kojetín rodičům slovanského jazyka, což zde zvláště musí být vyzvednuto, neboť jeho většina literárních děl psána jest v německé řeči a vyznačuje se elegantním slohem, svědčícím o pečlivém cvičení a velké sečtělosti. Po ukončení národní školy přišel Dudík v desíti letech na piaristické gymnázium v Kroměříži, studoval zde od roku 1825 do 1834, po té v Brně na filosofickém ústavu do roku 1836, kde pod vedením rajhradského benediktina Řehoře Volného, tehdejšího profesora dějepisu na tomto ústavu, získal jako snaživý mladík první základy pro historická studia. Dudík, rozhodnut věnovat se duchovnímu povolání, vstoupil na to na teologickou fakultu v Brně. Byl zde však jen jediný rok; ucházel se o přijetí do Rajhradského kláštera a obdržel 21. srpna 1836 řádový oděv od tehdejšího opata Victora. Dudíkovi bylo dáno jméno řádové Beda, po velkém světci-učenci benediktinského řádu v Anglii, jehož četná díla se všech odvětví vědy ještě dodnes udivují. Jako novic získal Dudík vynikajícího lingvistu P. Bapt. Mücka, také výborného učitele moderních řečí, zejména italštiny, francouzštiny a angličtiny, které tento učitel ovládal slovem i písmem; tato okolnost našemu Bedovi mimořádná posloužila na jeho další životní dráze. Po ukončení noviciátu pokračoval Beda v teologických studiích v Brně a nato v Olomouci, přitom studoval však současně tak pilně i filosofii, že mohl po slavnostním vyhlášení profesorem dne 1. září 1839 podrobit se hned v Olomouci i rigorosním zkouškám a tak, ještě jako teolog 4.ročníku být promován za doktore filosofie. Za kněze byl vysvěcen 20. srpna 1840, primiční mši sv. měl v Rajhradě 1. října a nastoupil na to jako profesor řecké a latinské jazykovědy na filosofickém ustavu v Brně. Po dvou letech převzal i profesuru dějin jako následník Volného. Jako řádný profesor přednášel také od roku 1845, jako první na tomto ústavu, českou řeč a literaturu a zřídil k dalšímu vzděávání v řeči a literatuře velmi vítanou knihovnu. Rok 1848 přinesl nový plán vzdělávání a studia v Rakousku. Filosofické lyceum bylo spojeno s gymnasiem v tak zvané vyšší gymnasium a také zde dostal Dr. Dudík profesuru dějepisu, zeměpisu a přírodních věd. V roce 1855 opustil Dudík Brno a habilitoval se jako první soukromý docent na vídeňské universitě pro dějepisné prameny středověku.
Volným u Dudíka vyvolané touhy po historickém vzdělávání přinesly brzy ovoce. Když rok 1840 přinášel rozličné, často velmi nesprávné názory na politickou a ekonomickou situaci Moravy, zabýval se Dudík tím, aby ji z historického hlediska zdůvodnil a doplnil. Ovocem tohoto studia bylo jeho první dílo v témže roce; „Současné poměry Moravy z hlediska statistiky“, V tomtéž roce byl mu moravskými stavy dán úkol, nejen prozkoumati Cerroniho sbírku rukopisů, kterou moravští stavové již nakoupili, nýbrž také vyhotovit zprávu o sbírce rukopisů, zanechaných zesnulým (13. března 1847) zemským archivářem a moravským historiografem Antonínem Boczkem, aby se dalo z posouzení Dudíka zjistit, zda nákup rukopisů pro zemský archiv je doporučitelný. Na podkladě vyhotovené zprávy přešla zmíněná sbírka do vlastnictví stavů a náleží od té doby k základnímu bohatství zemského archivu. V průběhu těchto studií obrátila se pozornost Dudíkova na vztah mezi politickým postavením Moravy a vévodství opavského. Ovocem těchto studií byl spis v roce 1857: „Vévodství opavské a jeho dřívější postavení k markrabství moravskému“.
