dých bojovníků. Jakmile bude náhrobek dohotoven a mrtvola náčelníkova syna do něho vložena, nesmí u náhrobku prodlévati nikdo, leč otec, aby vykonal obřadné zpěvy pohřební, které smí jen duše zavražděného slyšeti. Budeme tedy míti na překážku jen jediného.“
„Usmrtí se?“
„Ne! Old Shatterhand a Winnetou neusmrcují nikoho, nejsou-li k tomu donuceni nezbytně. Náčelníkovi dostane se Old Shatterhandem jediného úderu, aby umlkl na tak dlouho, dokud mu mluviti nedovolíme; nic jiného nesmí se mu státi!“
„Nemůžeme býti současně u náhrobku, u plavidla a na ostrůvku. Rudoši shasí oheň dříve, než budeme hotovi a pak jest pochybno, zdaří-li se druhý záměr.“
„Nechť jen Dick Hammerdull příliš se nestará! Rozdělíme se a vyměříme přesně čas, takže se může zdařiti všecko. Především pusťme se do práce a budujme plavidlo, které nechť jest hotovo dřív, než se uloží soumrak.“
„Jsme bezpečni, že nebudeme pozorováni?“
„Winnetou ví zcela dobře, že Pa-Utes nepřijdou do těchto míst.“
„Zdali přijdou nebo nepřijdou, toť lhostejno, ale na všecek způsob bude lépe, nezvědí-li, že jsme zde a jaké máme úmysly. Na všecek způsob jest vždy lépe, stane-li se, co jest lepší. Nemyslíš, Pitte, starý Coone?“
„Myslíš-li že lepší věc jest lepší, než horší, milý Dicku, tedy se s tebou o to nechci hádati,“ odpověděl Pitt velmi suše.
Vyšli jsme tedy porážet mladé, tenké stromy; poněvadž jsme seker neměli, byla naše práce zdlouhava, za to však nepoměrně ticha. Svěžích, ohebných, pružných a pevných prutů k pevnému spojení kostry z hmotnějšího dřeva bylo po ruce dost. Plavidlo jsme vyhotovili za neúplné dvě hodiny se dvěma kormami v předu i v zadu a mimo to se čtyřmi vesly v bocích, pro případ, že by bylo třeba hbitějšího pohybu, než pouhého proudu.
Pak jsme nasbírali čtyři velké otýpky dříví a trávy a naložili je na plť. Na to bylo třeba odstraniti koně.
Jak jsem již podotknul, byli jsme nad táborem Pa-Utesů a bylo
