„Winnetou poví svým bílým bratřím, jak bude možno osm bílých zajatců zachrániti. Dick Hammerdull a Pitt Holbers znají místo, kde se Pa-Utes utábořili. Řeka tam tvoří malý poloostrov, jenž souvisí s ležením zcela úzkým pruhem země; na tento poloostrov byli zajatci přeneseni, protože tam nepotřebují býti přílišně střeženi. Řeka a vazba brání jim v útěku.“
„Znám tento poloostrůvek,“ pravil Hammerdull, „chtěli jsme tam učiniti ležení, ale nechali jsme toho, protože tam bylo mnoho kousavých much. Břehy jeho jsou porostly houštinami.“
„Ano. To nám právě ulehči dílo osvobození,“ pokračoval Apač, „zajatci jsou spoutáni a nelze jim tudíž odvaliti se do vody a tudy uniknouti, protože by utonuli. Stačí jim tudíž jediný strážce, postavený na úzkém pruhu. Ale i kdyby tam byli z opatrnosti postaveni na noc dva nebo tři strážcové, také se s nimi záhy a beze škody vypořádáme.“
„Well! Jsem přesvědčen, že bychom tiše uklidili i čtvrtou hlídku, kdyby tam jaká byla a zrovna tak tiše zbavili bychom zajaté kamarády vazby. Ale co se stane pak?“ mudroval Dick, „vůkol všude rozložilo se dvě stě šedesát Indiánů, jimiž není možno se proplížiti.“
„Nebudeme se jimi plížiti, neboť unikneme po vodě.“
„Po vodě! Mhm! Všecka čest ale snáze se poví, než vykoná. Jsem přesvědčen, že soudruzi dovedou vesměs plovati, ale jak budou pohybovati rukama a nohama, když byli takovou dobu svázáni? He? A pak se nedá zameziti, aby ten plaval hbitěji, onen zdlouhavěji. Tím povstanou mezi námi mezery a přední budou nuceni čekati na zadnější. Zatím by se mohli objeviti Indsmen a vybrati je udicemi jednotlivě na břeh, anebo jim shasnouti svíci hned ve vodě.
„Můj bílý bratr neměl pozoru na má slova a skáče mi do řeči,“ pravil Apač chladně, „pravil jsem, že unikneme po vodě, nikoli ve vodě. Netřeba nikomu plovati, neboť zbudujeme plavidlo. Bude-li třeba do vody vstoupiti, učiní to z nás pouze dva, Old Shatterhand a já.“
Ah! Plavidlo! Plť, vor! Plavidlo pro osm až dvanáct lidí to již bude třeba něčeho většího a takové těleso Indsmen zcela jistě
