Tato stránka byla zkontrolována
Zvuč, písni má ty hrdinná
jak jásal zvon by do varhan!
Kdo hrdinsky si počíná,
ne zlato, zpěv mu budiž dán!
Dík Bohu, že zpívat a chválit znám,
já čackému rekovi zazpívám.
Teplavý vítr z jihu vál
a Vlašskem fučel úprkem,
roj mraků před ním prchal v dál,
jak stádo běží před vlkem;
smeť osení s polí, les vykácel,
led na řekách, jezerech vyvracel.
Sníh na horách se roztavil,
pád sterých bystřin hučel v hloub,
vln mořem luka zaplavil,
veletok země rychle stoup’.
Výš vlny se valí, až po břeh jdou,
led v balvanech válíce před sebou.
Most na pilířích, obloucích
se klenul s břehu k břehu v dál,
byl stavěn z kvádrů mohoucích
a prostřed mostu domek stál.
Tam mýtný byl s ženou, rodinou —
O mýtníku! mýtníku! Vody jdou!!
