Tato stránka byla zkontrolována
Juch! bratři zlatí — zbojník pěl —
juch’ svoboděnko volná! —
Tak se rtů se mu jásot chvěl,
však z oka slza bolná.
Jen hejtman sedí. Na loket
mu snědé tváře svisly,
zdá se, že z hluku poodlét’
a na svůj osud myslí.
Jest chmurno jeho obočí,
však oka žár jím šlehá
jak plamen z lesních úbočí,
kdy noc už na ně lehá.
Kdy hoši bouřněj zavýsknou
a dupnou — prosti kázně —
on prázdní na dno číši svou
a prázdnou staví rázně.
Mu dívka sedí po boku,
jak na otce naň zírá,
a zdá se, že si poskoku
mu k vůli odepírá.
Zrak jeho v blahém vzrušení
se její krásou pase —
pak pomýšlí: Co bude z ní? —
a žalost tajná v hlase…
Cigáni divěj na cimbál
i v srdce počli bíti,
