Tato stránka byla ověřena
Květina lotos bojí
se nádhery sluneční
a se skloněnou hlavou
noc očekává, sní.
Měsíc, toť její ženich,
ji probouzí jeho zář,
jen před ním snímá svůj závoj
ta zbožná květinná tvář.
Mu hoří, koří se, zkvétá
a pozírá v nebes dál
a voní a pláče a chví se
pro lásku a lásky žal.
