Tato stránka byla zkontrolována
Ulicemi Veronskými, v cizinu jsa vyhnán bědnou,
sám šel básník z Florencie, sám šel velký Dante
jednou.
A tu zaslechnul, jak dívka, vidouc jej, an mimo
kráčí.
takto tiše povídala po boku své sestře mladší:
„Vidíš, to jest onen Dante, který v peklo stoupil
dolů.
všimni si, jak jeho čelo tíží chmura hněvu, bolu!
Neboť v onom městě útrap. tam prý takých věcí
zkusil,
že mu tento pohled hrůzný navždy každý úsměv
zhnusil.“
Ale Dante zaslechnuv to, stanul, mlčení své zrušil:
„By kdo smáti odučil se, nač by v pekel brány
bušil?
Všechny strasti, jež jsem vypěl, vše ty muky,
hrůzy, rány
zkusil jsem již na tom světě, zkusil mezi Flo-
renťany.“
