Tato stránka byla zkontrolována
Opět zářilo's mi vidmo zašlých dnů,
když jsem ondy spatřil místa mladých snů!
Čtyřicet let tomu: v lůně dědiny
s panem instruktorem luzné prázdniny.
Tam, kde kdysi hošík skákal, pěl a hrál,
bouřemi osmahlý muž teď v dumách stál.
Křížovou pak cestou stoupal ku kříži —
mněl, že na svůj život zpátky pohlíží.
Je to jiného cos nežli Golgota,
čtyřicet těch roků mého života?
Pochopi tu byli, pravdy protivník,
nescházel ni zrádce, stříbra milovník.
Mám i Petra sketu, jenž se zaříká:
„Věřte, lidé, neznám toho hříšníka!“
A tak vyplnil se brzo osud můj:
„Svůdce jest on, svůdce, tož jej ukřižuj!“
Náboženství naše, co máš útěchy!
Byť byls stíhán nejvíc, utlum povzdechy.
Netrpíš, co Syn ten, jehož Otec slal,
aby pluhem kříže pouště rozoral.
