něli rychle po zamrzlé půdě. David nabil však pušku svou broky, chtěje Eskymákům jednou pro vždy zahnati chuť k dalšímu pronásledování a učiniti jim je nemožným.
Eskymáci byli jízdu do propasti šťastně přestáli, a vidouce, že byli přelstěni, jali se uprchlíky znovu pronásledovati.
Sotva že se uprchlíci dostali na konec údolí, objevili se na druhém konci Eskymáci, kteří uzřevše je, pobízeli psy své k největšímu běhu.
„Zadrž, Atajo!“ zvolal David, „zde jest příhodné místo, bych požívače syrového masa od pronásledování odvrátil.
Saně ihned se zastavily.
David seskočil do sněhu, třímaje pušku pevně v ruce.
Eskymáci blížili se za divokého pokřiku a vypukli v jásot, vidouce pronásledované v takové blízkosti, jsouce toho mínění, že se jim přihodila nějaká nehoda. David zdvihal nyní pomalu pušku. Nepřátelé přiblížili se asi na dvě stě krokův a divokou postavu Magokovu bylo lze zřetelně poznati. Namířil na jeho spřežení a spustil.
Broky, rozstříknuvše se, zasáhly skoro všecky psy, kteří s hrozným štěkotem jeden na druhého se vrhli, zlostně se kousajíce.
Druhé saně, jež za prvními jely, přišly
