150
13) Djwediee dam, Z drn svatého Jiří, na nějž ac slaví ojaření veškeré přírodr. ku pozornmění písni léto slušno si vzpomímati, ze můno tnnoho jiných tajuplných obvěecjů mů se také za do, Ze prý dobře na ten don váloti se na omlazené hnjné pažiti. Tim prý nahude děla sily a pmimžnosti.
14) Krdšice, t. j. královny, šlovou děvčata obcházející o důu své Trojice dům od domu, Je jteh obvčejně 15—20, z nichžto nejhoztí a nejkrásněji ustrojená sluje Kredčomou, podle ní druhá králem, věoti prapornikem, čtvrtá komornow, ostatní komozstvém. Krá- lovna jest pokryta bílým závojem, král mí na hlavě klobouk s kyticí a v ruce moč. praporník nozí čeryena-hílou korouhvici, Před domem sedne královna nn malý stolec, zn ní stoji komorná, kiležto ostatní provoznjí kolem ni polokruhem Tej, na jehožto levém křídle místo své má král, na pravém praporník. Pismě, kderé se při tom zpívají, nejsou nikoli obsahu náboženského, mýbrž veseléko, nezřídka i žev- tavného. Zpívá se podle stáří a hodnosti, počínajíc od donticího hospodáře a od hospodyně až do dítěte v kolébce, každému zvlášť jiná, poměrům osobním přiměřená. < jich tedy bez počtu a tvoří se stále navé. Bohužel obyčej ten jest na vymření, neboť brojí proti němu novověká lichá osvěta spolu s policii církevní, kterým arci sotva odolá. Ilovněž tak mů se s Dodolou, (viz ve sbírce této sir. 12 a 13.) Jef ona děvče od hlavy da pat všolijakou travou a krítím obvinuté, předstarujíc suchem prahnoucí zemi, Jede s prů- vodem dům od domu, tančí před domem, kdežto druzí k 1omu zpí- vají písně dodolské prosíce půna boha za dešť. Když dozpivali, vyjde hospodyně a poleje dodolu z vědra anebo z konve vodou, te aby prý bůh rorněž tak avlažiti ráčil luka a pole, začež děvčetí se dává malý dárek, Dodolu déž u Mngvurů sem tam v obvčeji, a ujali se u nich provozování pradávného toho, pre uhohou dodolu ovšem nehrubě příjemnéhu obyčeje, — cikáni, ahy st něco vyžehrali |
13) Žalozpěvy nad umrlými „znujímají v národním básnicíví arbském zvláštní místo, ač ne poslední. Zakládají se na pradávných, namnoze ještě předkřesťanských názorech © onom světě a o životě v něm po sejiti se světa vezdejšího. Úmrtí považuje se nich méně za nutnost přirozenou, ano-špiše za čín z vůle svěvládní a zcela s úvědomím, budto že se nebožtíkovi nelibilo už na tom světě, nebo že se mu stýskalo po předcích a přátelích, již před ním s toho
