Tato stránka nebyla zkontrolována
Víla škádlivá.
Jel jsem horou, jel jsem druhou, —
hle tu jasan, hle, a s něho
strh’ mi někdo s hlavy klobouk!
Trhnu koněm, podívám se,
na haluzích jasanových
neni-li to která víla?
A, hle, je to víla, je to!
A já střelu na tetivu,
a jenom už střelit po ní!
A tu víla hořekujíc,
„Nepostřel mne, bratře,“ prosí,
„trojím já ti dobrem zplatím;
jedním, že tu mezi družstvem
ctěn a vážen vezdy budeš,
druhým, že dám tobě peněz,
že jich ani neodbudeš,
třetím, že ti zavdám milou
hezčí nežli sama já jsem!“
A já víle na to bílé:
„Netřeba mi tvojich darů,
aniž třeba tvojich čarů!
Vážen jsem já mezi družstvem,
a mám peněz jako želez,
a mám milou, panno vílo,
hezčí, nežli ty jsi, mnohem!“
Jel pak, dal jí s pánem bohem!
