Stránka:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf/152

To jak slyší žoldan, „Běžte,“ velí,
„běžte honem, drábové mi kvapní,
i s dítětem přiveďte mi matku!“

I poběhli drábové dva k bráně,
i s dítětem k žoldanovi pánu
mladou matku vedou do divanu.

A když mladá matka v divan vešla,
před žoldana s pacholátkem vstoupla,
„Pravda-li“, tu žoldan se jí táže,
„drábové co o tobě mi praví?“

„„Jest, žoldane, pravda jest, o pane!““

Cože jedva mladá matka zděla,
rozpáliv se žoldan drábům kynul;
tito mladou matku popadnuli,
od prsou jí pacholátko vzali,
pacholátko do vězení vrhli,
mladou matku kyji odtud hnali. —

I minulo drahných na to časů.
A když rok už devátý byl minul,
mladé matce snem tu divným přišlo,
k žoldanu by šla, jej poprosila,
by jí půjčil od věznice klíče,
děcka svého že vynese kosti,
na teplém by sušily se slunku.

Nemeškala, k žoldanu se brala,
třikrát slušně se mu uklonila,
třikrát pod ním zemi políbila,