Tato stránka nebyla zkontrolována
Což jakmile Petr zaslech’,
za ruku vzal milou žínku,
oděl šatem nejpěknějším,
— hedbáví jí šlo až na zem,
po kolena rusá pleteň,
po pásec až drobné perle,
v uších zlaté náušnice —
před ty dvory ven ji veved’;
a hle ona třikrát hezčí
nad bílou je horskou vílu!
Že tak tomu, horská víla
v pravdě když to uviděla,
k Petrovi tu promluvila:
„Planá, Petře, tvoje chlouba!
Byť i hezčí tvoje žínka
nade mne, nad horskou vílu,
přec jen žena zrodila ji,
do hedbáví zavila ji,
mlékem jenom napájela,
v kolébce jen kolébala!
Ale mne, mne horskou vílu,
mne zrodila hora příkrá;
a ta v listí zavila mne,
a ta rosou kojila mne,
a mne v náruč bóra vzala,
ta mne chůva kolébala!“
